Rychlost zvuku (šíření zvuku) – rychlost zvuku udává, jak rychle se v daném prostředí šíří akustické vlny. Za normálních podmínek, při teplotě 15 °C, je rychlost šíření zvuku 340,3 m/s, tedy přibližně 1225 km/h. Každá změna atmosférických podmínek nebo parametrů vzduchu zároveň mění i tuto rychlost. S klesající teplotou se rychlost zvuku snižuje, s rostoucí teplotou se zvyšuje. Například při 40 °C činí 355,3 m/s.

Šíření zvuku ve vybraných látkách závisí na tom, jakou rychlostí se v dané látce přenáší energie kmitů částic. Při malé intenzitě zvuku budou kmity částic menší, to však rychlost zvuku neovlivňuje. Ta je na tom nezávislá.

První měření rychlosti zvuku bylo provedeno přibližně v roce 1636 a provedl ho Marin Mersenne.

Níže příklady rychlosti šíření zvuku ve vybraných látkách:

  • oxid uhličitý: 259 m/s;
  • vzduch: 340 m/s;
  • helium: 965 m/s;
  • vodík: 1284 m/s;
  • voda, rtuť: 1500 m/s;
  • led: 3300 m/s;
  • beton: 3800 m/s;
  • ocel: 5100-6000 m/s;
  • sklo: 6000 m/s;
  • diamant: 18 000 m/s.