Doba dozvuku – definuje se jako doba potřebná k poklesu hladiny akustického tlaku o 60 decibelů poté, co dojde k vypnutí zdroje zvuku, například k dokončení zpěvu, vypnutí nahrávky nebo ztišení nástrojů. Určení doby dozvuku v dané místnosti umožňuje stanovit její akustické vlastnosti a také provést případné úpravy v uspořádání, včetně montáže akustických prvků.
Doba dozvuku v místnostech by se měla lišit podle jejich účelu. Níže jsou uvedeny doporučené doby dozvuku v konkrétních případech:
- koncertní sál – mezi 1,7-2,1 sekundy (větší soubory potřebují delší dozvuk, sóloví interpreti kratší);
- hudební nahrávací studio – 0,5-1 sekunda;
- opera – 1,3-1,6 sekundy (díky takovému dozvuku je možné porozumět řeči);
- studio pro nahrávání mluveného slova – 0,3-0,5 sekundy;
- režie v nahrávacím studiu – 0,2-0,4 sekundy.
Na délku doby dozvuku má vliv několik faktorů, které stojí za to vzít v úvahu. Patří mezi ně:
- kmitočet akustických vln;
- tvar a rozměry místnosti;
- umístění zdroje zvuku;
- teplota a vlhkost vzduchu;
- druh použitých konstrukčních materiálů a jejich rozmístění.
Doba dozvuku ovlivňuje také jasnost zvuku na vysokých kmitočtech. Vypočítá se podle následujícího matematického vzorce (Sabinův vzorec):
T = 1,161V / A
kde:
T – doba dozvuku měřená v sekundách (s.);
V – objem místnosti měřený v metrech krychlových (m3);
A – zvuková pohltivost místnosti měřená v metrech čtverečních (m2).
