Zvuková pohltivost – je to schopnost daných povrchů pohlcovat neboli absorbovat zvuk. Vyjadřuje se pomocí činitelů, které popisují schopnost daného předmětu pohlcovat zvuk. Zohledňuje se také proměnlivý kmitočet zvuku, protože čím je vyšší, tím více se zvuková pohltivost mění. Je také třeba zdůraznit, že každý materiál bude mít jiné parametry, pokud jde o absorpci šířících se akustických vln.
V Polsku se v současnosti používá klasifikace zvukově pohltivých materiálů od A do E, kde A představuje nejvyšší možný standard. Zvukové vlny pohlcují fyzická tělesa, čímž energie zvukové vlny slábne a roste vnitřní energie zvukově pohltivého tělesa. Velmi často se zvuky absorbují v důsledku tření akustické vlny o povrch bariéry. K tomu lze využít pórovitost stěn nebo specializované akustické prvky, včetně zvukových absorbérů a zvukových pastí. Čím vyšší je kmitočet akustických vln, tím více roste účinek zařízení.
Míra zvukové pohltivosti má velký význam pro akustiky, kteří připravují koncertní, divadelní, přednáškové nebo kinosály. Promyšlené uspořádání místnosti a použití doplňkového příslušenství mohou výrazně ovlivnit zvukově pohltivé vlastnosti místnosti.
