Zvuková (akustická) vlna – zvuková, neboli akustická vlna je druh rozruchu. Vzniká v důsledku přenosu energie prostřednictvím kmitajících částic, které však nemění svou polohu a nepřemisťují se. Kmitající částice se v tomto případě označují jako pružné prostředí. V důsledku kmitů dochází k okamžitým a dynamickým změnám hustoty a tlaku, které lze následně popsat jako akustický tlak a vyjádřit v decibelech. Tak vznikají zvuky, které pak slyší lidé.

Akustické vlny lze mimo jiné rozdělit podle jejich kmitočtu:

  • infrazvukové vlny – pod 16 Hz;
  • zvukové vlny (slyšitelné lidským uchem) – od 16 Hz do 20 kHz;
  • ultrazvukové vlny – nad 20 kHz;
  • hyperzvukové vlny – nad 1010 Hz.

Zvukové vlny mohou mít různou délku a tvar. Podle tvaru se rozlišují vlny rovinné, válcové a kulové.

Zvukové vlny se dělí také podle svého spektra. Rozlišují se spektra diskrétní a spojitá.

Diskrétní spektra:
– jednoduchá (mají určitý kmitočet)
– harmonická (obsahují mnoho tónů a jsou periodická, patří k nim mimo jiné hudba a zpěv)

Spojitá spektra:
– šum (zvuky s vyváženým rozsahem slyšitelnosti)
– hluk (zvuky s nadměrnou intenzitou slyšitelnosti).